Můj příběh

Žít život bez věčného motání se v kruhu, hledání domnělého štěstí venku podle rad druhých. Už nečekám, že mě někdo spasí a jsem ráda, že jsem se spasila sama. 

Zpočátku velké nepochopení, že zkoumání toho, co se ve mě odehrává, neustále hodnocení a prožívání všeho, co mi proběhlo hlavou, hluboká analýza všeho, co mě trápí, vytahování negací někdy až z "paty", mě přivede co nejdál. Vlastně ano, povedlo se. Vzdalovala jsem se sobě víc a víc. Místo toho, abych byla blíž svému středu, hrabala jsem se v dětství a  obviňovala blízké okolí za vše, co mi způsobilo. Hledala jsem rady venku, co a jak udělat, aby všechny negativní pocity, které se ve mě začaly kumulovat konečně zmizely. 

Nějak jsem si neuvědomila, že čím víc pozornosti věnuji problému a negacím, tím víc jich budu mít. 

Nebyla radost vůbec z ničeho. Do práce jsem chodila s odporem, s manželem jsme byli každý na jiné vlně, věčné hádky, alkohol, nedorozumění,  dokazování si, kdo je lepší nebo horší, podle koho se má žít a jak...Postupně se u mě rozvinuly úzkosti, panické ataky a deprese, které mě velmi omezovaly. Strach zůstat někde sama, že přijde zase nával, bušení srdce a obrovská panika, že nejspíš každým okamžikem zemřu mě přiváděly k šílenství. Nevěděla jsem co dělat. Léky jsem odmítala, částečně zabraly znalosti ze studia TČM v Číně, bylinky, meditace, vědomý dech. Vše však jenom na chvilku. 

Po vyzkoušení mnoha technik přišlo uvědomění, že všechny moje problémy způsobuje má mysl, která mě neustále atakuje. Podsouvá mi různé příběhy, keré se zdají být pravdivé, ale někdy i neskutečné.

Vše, co mi mysl nabízela se točilo kolem smutku, naštvání, utrpení a nepohody a že v životě dělám a žiju hlavně to, co nechci. Jdu proti sobě a to ve mně vzbuzuje tlak - úzkost, která se už nedá zvládnout. Došlo mi, že není nikdo, kdo by mě z mé hlavy vysvobodil, a že to musím uděla já sama...

Věty jako – na to se vykašli, to nedáš, nerozváděj se, sama se neuživíš, neuživíš děti, peníze neleží na chodníku na druhou stranu mít jich moc je špatné,  rozvod bude trvat 10 let, se třema dětma tě stejně nebude nikdo chtít, stejně nebudeš šťastná, zůstaň, kde jsi, neměň práci, učit  je to jistota, kde bys sehnala lepší job, vždyť vlastně nic jiného neumíš, mít práci snů je ezo kec, prostě práce jak práce, nedělej ze všeho vědu, musíš něco vydržet, nebuď naivní, jinde se mají hůř, nedělej ze sebe oběť,  atd.

Došlo mi, že stavím překážky sama sobě a rozhodla jsem se své mysli jednoduše nevěřit. Vyvracela jsem si každou nesmylnou myšlenku, které ke mně přišla a světe div se.

Přesně rok od podání žádosti o rozvod se mi narodila další dcera. Znovu jsem se vdala, přestěhovala a s mým současným manželem žiju šťastný a naplněný život, společně máme sedm dětí a osmé na cetě, jsem zdravá, mám finanční hojnost o které se mi ani nesnilo a mám práci, která mě baví a naplňuje.

Učím druhé jak se osvobodit ze zajetí své mysli. Když jsem to zvládla já, ty můžeš taky...

A jak si postavit identitu novou, tu která bude se mnou v souladu, ta, která mě přivede k tomu, co chci. Žít jednoduše, bez strachů a omezení, žít klidný a spokojený život v plném zdraví, s milovanou osobou, zdravými dětmi a krásnými zážitky. 

V tobě je ukrytý veškerý poklad, který stačí objevit. Jak? Tím, že propustíš všechno, co jej zakrývalo. Rázem se ti ukáže tvůj pravý potenciál, který tě povede tím správným směrem. Nebude nic, co by ti bránilo jej začít vědomě používat. Odstraněním nánosů dogmat, názorů a "pravd", které jsi během života přijal, se kterými ses ztotožnil a které ti dosud nevědomky ukazovaly tvou životní cestu plnou utrpení, negace, zlosti, strachu, omezení, nespokojenosti a večného přežívání se dostaneš přímo ke svému Zdroji, ke zdroji nekonečného štěstí, klidu a radosti. 

Není nikdo a nic, kdo by ti bránil žít spokojený a naplněný život. Nikdo tě neosvobodí ze zajetí tvé mysli, jen ty sám a já ti můžu ukázat, jak jsem to zvládla já.