Máš skvělý život? Máš, jen si to zatím neuvědomuješ…

Jistě znáš ty dny, kdy ti není dobře. Prostě den blbec. Nic není podle tvých představ. Ráno dojde kafe, pak rozbiješ talíř od snídaně, na dálnici zácpa a v práci jdeš na kobereček, protože údajně tvůj výkon neodpovídá tvému finančnímu ohodnocení.

Když se ti takových dní sejde víc, začneš mít pocit, že jsi životní smolař, nikdy nic nedokážeš, Vesmír ti hází klacky pod nohy, že život není procházka růžovým sadem a že ti bude stačit, když si pár dní v roce vezmeš dovolenou a na všechno špatné zapomeneš. Tím tuto domnělou smůlu završíš a životu dáváš pokyn „TAK SE STAŇ“.

Pravdou totiž je, že to, o čem jsi přesvědčen, to žiješ, to se děje, tam směřuješ svou pozornost, tím svůj život utváříš.

Výše zmíněná negativní tvrzení jsi získal během své pouti životem. Rodiče, prarodiče, sourozenci, učitelé, spolužáci, prostě tvoje okolí ti během tvého růstu ukazovali, co je dobré a co špatné. Co údajně podle nich bude pro tebe prospěšné. Nedělali to rozhodně proto, aby ti ničili život a s radostí tě deformovali. Byla to jednoduše tvrzení, na kterých oni sami vyrůstali, sami těmito „pravdami“ žili a vůbec si neuvědomovali, že i jim samotným kazí život.

V období dospívání ses začal hledat, přišla puberta a pomalu ale jistě se v tobě začaly kumulovat a pomyslně prát tvoje pravé já, ta vnitřní podstata, ze které jsi stvořen, neměnná, stále stejná esence života, to, kým doopravdy jsi a co chceš doopravdy dělat a ego, produkt mysli, ty programy  které do tebe druzí nahráli, ta domnělá představa, jak by ses měl chovat, která tě nutí jít proti sobě, proti své přirozenosti, proti pravému já, to,  které se bohužel na čas stane tvým pánem.

Naštěstí život sám tě vede a tak přijde rozpomínání. To většinou přichází v období největší nespokojenosti, kdy se ti v životě tak nějak přestane dařit a ty začneš hledat co je toho příčinou. Pak, pokud však vnitřně chceš a jsi rozhodnut, začnou ti do života chodit různé knihy, techniky, učitelé. Ty začneš zkoušet, kudy vede cesta ven z utrpení. Něco s tebou ladí víc, něco míň. Podle toho, na jaké jsi momentálně úrovni vnímání univerzálního vědomí buď rychle poznáš, co je s tebou v souladu, nebo se budeš pár let zmítat tím, že skočíš na špek samozvaným guru, i když někde vevnitř budeš cítit, že to s tebou vlastně neladí

Nevadí, cesta je cíl a ty nikdy nejsi u konce. Vždycky můžeš svůj směr změnit. Přijde čas, kdy si začneš uvědomovat, že je ti možná ještě hůr. Na chvilku svůj boj o skvělý život vzdáš, odpočineš si, uvolníš se do proudu života a pak to přijde. Uvědomění, že možná život sám není ten, kdo by měl chuť ti nabízet špatné zážitky, ale že ty jsi ten, kdo si je doposud nevědomky vybíral.

Přijde nová cesta, nový směr, nové uvědomení a nahlížení do sebe samého. Co se mi to honí hlavou? Proč to říkám? Proč se pořád ponižuju? Kdo to kdy řekl? Musím tomu věřit? Jsou mé myšlenky opravdu skutečné? Není to jen výplod mé fantazie? Dělá mě to šťastným? Mohu si začít myslet něco jiného? Mohu já svůj život nějak ovlivnit? Mohu vidět věci jinak? Mohu vidět sklenici spíš na půl plnou než-li prázdnou?

S dotazováním se a zkoumáním sebe sama přijde chuť začít dělat věci jinak. Přijde dávka sebevědomí. Už se nebudeš cítit jako nula, jako hráč, který vždycky prohraje. Pak se začne ukazovat svět v úplně jiném světle. Začnou chodit nové zážitky, ty lepší. Tvoje pozornost se pomalu začne přesouvat od utrpení ke světlu, ke svobodě. Začneš se ocitat v jiné skupině lidí, těch, co si nestěžují ale oceňují dary a krásy života. Těch, co jsou zdraví, váží si sami sebe, svého života, pečují o sebe a vědí, že svůj život mají pevně v rukou.

A pak se zeptáš sám sebe : Mám skvělý život? Ano mám a jsem si toho dobře vědom. Můj život je skvělý a jsem za něho vděčný.

Můžeš říct, že se život změnil? Že se změnilo něco venku? Změnily se podmínky? Změnilo se pořadí ročního období? Přišel nejdřív podzim, pak léto, zima a jaro? Je vše venku vlastně stejné? Nic okolo se nezměnilo?

Odpověď jistě znáš. Nic venku se prostě nezměnilo. Život pořád plyne, nejde ho zastavit. Jede naprogramován v určitém módu a vše se jenom děje. Jediný, kdo životu dává nějakou nálepku jsi ty. Ty určuješ, zda je život skvělý nebo stojí za houby. Ty jsi ten, kdo může změnit úhel pohledu. Ty jsi ten, kdo může vidět sklenici napůl plnou nebo poloprázdnou. Ty jsi jednoduše ten, kdo si svůj svět tvoří.

Život totiž jenom je, nic víc…

S láskou Lenka