Buď sám sobě koučem

Nikdy bych nevěřila, že je to tak jednoduché…Podívat se do sebe. Na to, co mi brání mít to, co chci. Na to, co mě omezuje, vzbuzuje ve mě strach, úzkost, nedorozumění, na vnitřního kritika, který mi celý život stál věrně po boku, ač jsem si to vůbec neuvědomovala ani o to nestála. No co už. Roky hledání vnitřního štěstí uplynuly a já došla ke svému cíli. I když cíli, jak se to vezme. Cesta je cíl, takže jsem rozhodně neskončila. Není totiž žádný začátek ani konec, i když se může zdát, že život začíná zrozením a končí smrtí. 

Pravá podstata, která se nám paradoxně může zdát jako iluzorní je tu navěky, ale o tom někdy jindy.

Mysl nebo duše je tu stále, pluje v proudu vědomí na pomyslné loďce, která ho nese. Teda zase oprava – ráda by ho nesla. Jenže my, ačkoliv to zní hloupě a nelogicky, se tomu proudu života nevědomky bráníme.

Kdybychom si však byli vědomi, kdo jsme to vlastně „MY“, uvědomili bychom si, že to je pouze shluk myšlenkových procesů, omezení, naučených vzorců, které se po narození ukotvili v našem podvědomí a snaží se převzít nad životem kontrolu. Snaží se z té pomyslné loďky vystoupit, oddělit se a z nějakého důvodu plout proti proudu. Asi si myslí, že tak to bude snazší. Ne, zase oprava, nemyslí. Podvědomí totiž nemyslí, jen opakuje naučené. Proto se chová tak zmateně a pokud se mu poddáme, bude náš život vypadat jako jeden velký zmatek, chaos, neuspořádaná směsice omylů a pádů, kterou občas vystřídá drobný úspěch.

To, že do nás rodiče nasypaly nevědomky nějaké vzorce chování jste už asi slyšeli. Tím se ale nechci vůbec zabývat. Není důležité, kdo, kdy, co jak nevědomky zasel. Vzbuzovalo by to další odpor k životu, obviňování někoho jiného za svůj život a přehrabování se v „lejnu“, které jak jistě uznáte, zrovna moc nevodní.

My se spolu dnes mrkneme na to, jak s těmito vzorci pracovat. Ono je totiž hezké slyšet, že máš problém v tom a v tom, chováš se nevědomě a automaticky, ale když ti nikdo neřekne, jak se teda chovat máš nebo spíš, co proto, aby tě mysl neovládala máš udělat, tak jsou ti tyto poloviční rady k ničemu.

Vytvořila jsem pro vás e-book, kde se naučíte kompletní a jednoduchou techniku, jak se během pár kroků svých omezení zbavit. Nadobro. Prostě jednou provždy! Zní to jako sen? Ano, je to sen ale ten, který můžeš snít v bdělém stavu, v plném vědomí a vědomě si tak tvořit svůj život!

Kdybych tohle vědění v sobě objevila před deseti lety, mohla jsem si ušetřit spousty trápení, hádek a životních proher. I když, právě tyto životní etapy, vzestupy a hlavně teda pády mi ukázaly to, jak sama sebe vnímat. Jak v sobě nalézt ten skrytý potenciál, který mě veze na loďce životem plném harmonie, klidu, radost, štěstí a hojnosti. Takže zase oprava – žádné kdyby neexistuje, je jen teď.:-)

Jak tedy začít s uvědomováním a co to vlastně je?

  • Začni být nezávislým pozorovatelem svého života, všeho, co se ti děje, jako by se to netýkalo tebe, ale někoho jiného. Můžeš si třeba nějakou nepříjemnou situaci vybavit na pomyslném monitoru a jen to z povzdálí pozorovat. Kdo jsou ti, co hrají hlavní roli toho příběhu? O co jim jde? Co tam vlastně nacvičují? Má to nějaký smysl? Je důležité se do toho emočně vkládat? Je důležité tomu vůbec věnovat pozornost? Není to jen hra ega, hra na lepšího, hra na toho, kdo vyhraje? Nepřijde ti to směšné? Nejsou to dvě malé děti, které si dokazují, kdo má pravdu? Je potřeba někomu něco dokazovat? Někoho o něčem přesvědčovat? Je nutné to vůbec tak urputně řešit? Našel bys jinou cestu, jak se domluvit? Co bys jim poradil? Jak by se měli chovat? Jaká je z toho jednoduchá cesta ven?

Zkus těm dvěma poradit, ono se totiž druhým lehce radí, když se tě to nijak emočně netýká, takže když poodstoupíš a vidím situaci s nadhledem, možná hned uvidíš jiné, lepší, konstruktivní řešení této situace.

  • Uvědom si, jak se chováš v jiné situaci, ve které nemáš problém. Jak v ní reaguješ? Jaké používáš strategie a zkus tyto strategie, vzorce, přenést do té oblasti, která ti nefunguje. Např. jsem dobrá v práci. Jsem ve vedoucí pozici, lidé mě respektují, umím jim naslouchat, „velet“, zažívám pocit úspěchu, jsem oblíbená. Pak ale přijdu domů a jsem „rohožka“. Dělám, co mi manžel „poručí“, neumím říct svůj názor, cítím se nesvobodně, jdu proti sobě, celkově nám vázne komunikace, neumíme se na ničem domluvit atd.

Kde je problém? Co dělám špatně? Jakto, že v práci mě uznávají a doma jsem nula? Co používám za strategie, které mi tam funguji? Mám nějaká přesvědčení? A jaká?

v práci- jsem dobrý šéf, umím rozdělit práci, umím druhé motivovat…

doma  – nikdy mi vztahy nešly, neumím komunikovat s manželem, mám pocit, že jako matka musím zvládnout všechno sama, to přece správné matky dělají, měla bych být nejlepší manželka, jinak mě manžel opustí…..

  • Jak s těmito negativními vzorci pracovat? Jednoduše jim nevěřit – to se ale snadno řekne a hůř dělá.

Takže ano,  mám jednoduchý postup, jak svým myšlenkám nevěřit a můžeš se ho naučit i ty, v mém e-booku Chci změnit svůj život, ale nevím jak!,  kde se naučíš, jak si uvědomit omezující myšlenky a jak s nimi pracovat. Strach je totiž původcem všech omezení a všech nezdarů, které tě v životě potkaly. Pokud se s ním naučíš pracovat, změní ti to život. Můžeš se také přihlásit na osobní konzultaci nebo nějaký z mých kurzů, kde tě během jednoho sezení naučím, jak se jednoduše můžeš svých omezení zbavit. Těším se na setkání.

Hodně štěstí při vědomé plavbě životem.

S láskou a vděčností Lenka.

 

 

Lenka Dlouhá
"Je snadné žít, když víš jak." Naučím tě, jak se jednoduše osvobodit ze zajetí své mysli, jak propustit svoje strachy, křivdy a bolesti aby se radost, harmonie a klid staly navždy tvým domovem. Můj příběh si přečtěte zde>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.