Umění klidu mysli tě spojí s intuicí

Za posledních 8 let duchovního hledání jsem vyzkoušela snad všechny možné metody k tomu, jak se s pojit s intuicí, s tím, o čem vlastně zřejmě ani nevím, co to je. S tím, o čem jsem doposud jen slyšela a strašně moc toužila to mít. S tím údajným proudem života, proudem nekonečné síly, proudem vědomí, kterým ve své pravé podstatě jsem.

Zkoušela jsem meditovat. Z počátku formu řízených meditací. Bylo to spíše o vizualizaci, takže proud myšlenek, pod kterým se ta intuice skrývá jsem zastavit neuměla, nicméně mě to aspoň občas přivedlo do dobré nálady. Místo černých scénářů jsem alespoň na chvíli viděla ty bílé. Hezké představy jsou prostě vždycky lepší, aspoň chvilku člověk nevnímá strach a vnitřní neklid.

Usebrat se do přítomnosti bez myšlenek se ale zdálo nemožné

Trochu jsem se za to vinila, místo abych sama sebe a svou mysl brala za přítele, který mi jen ukazuje po malých krůčcích cestu k sobě. Zkoušela jsem klasické postupy, jak se zklidnit a to formou procházky do lesa, formou běhu, kdy jsem denně naběhala i 15 km.

Když jsem  se však začala pozorovat, zjistila jsem, že i při tom běhu vlastně nemám čistou hlavu, že běžím sice dlouho a daleko, nicméně zřejmě proto, abych si srovnala myšlenky v hlavě, ne abych je opustila. Ale už jen to, že jsem si to uvědomila, podívala se jako nestranný pozorovatel na toho, kdo běží a kdo je ten, komu běží příběhy v hlavě, byl první úspěšný krok k sobě. K tomu objevit svůj pravý původ, kterému se říká tak nějak technicky potenciál (to se mnou nikdy neladilo), který mě nyní vede.

K tomu, abych toto nic a všechno objevila vedla cesta trpělivosti a pokory. Musela jsem přijmout to, že hledám, ale možná nikdy nenajdu, přijmout to, že nevím, jak dlouho to bude trvat, přijmout to, že od toho nemůžu nic očekávat, když nevím, o co vlastně jde. Prostě jsem přijala fakt, že se budu pozorovat jen tak a uvidím, jestli to něco přinese,

Trvalo to „jen“ tři roky a intuice se otevřela

Proud vědomí nebo taky Bůh mě vzbudil 4.4.2020 ve 4:00. A jak říká E. Tolle, vědomí přichází v noci jako zloděj, když ho nikdo nečeká. Vzbudila mě silná energie, kterou nelze popsat. Procitla jsem do „jiné“ úrovně. Najednou jsem se začala rozšiřovat do nekonečna. Získala ke všemu obrovskou lásku. Vlastně jsem tou láskou byla. Vše kolem se odehrávalo jako v jiné dimenzi, jako bych byla v nějaké virtuální hře. Když se začal život probírat do běžných činností, vstaly děti ke snídani, vše jsem viděla jako v nějakém snu, ale přitom jsem byla bdělá, živá. Nešlo si na nikoho a nic sáhnout, ani na sebe. Prostě jsem tu nebyla a byla. Tělo a jakékoliv omezení se vytratilo, byla jsem jen energie, kterou ale ostatní vnímali stejně jako doposud. Nikdo si ničeho nevšimnul.

Po třech dnech jsem se začala vracet zpátky k „normálnímu“ stavu. K normálnímu vnímání života přes projekci mysli. Začala jsem pomalu hodnotit, co se to stalo, co to bylo a  kde to je. Neměla jsem však v sobě žádný smutek z toho, že je to pryč a že jsem zase tam, kde jsem byla. To už totiž nebyla pravda.

Nafouknuté ego,  které nám předkládá různé představy o tom, jak se má duchovní člověk chovat a co asi zažívá. Tento zážitek mi ukázal, že celé to duchovno spočívá v obyčejném životě, v té kráse, která nás obklopuje. V každodenních činnostech, v běžném konání od čištění zubů, přes jídlo, které si teď s každým soustem vychutnávám, ke klidnému spánku, ke kterému se večer ubírám.

Za tento zážitek každý večer upřímně děkuji a jsem si vědoma toho, že rozhodně nebyl samozřejmostí a že jsem se k němu dostala sice sama, svou pílí, vytrvalostí, vděčností, ale hlavně odevzdáním se Bohu, pokořením své mysli, kdy jsem si uvědomila, že už o sobě nechci sama rozhodovat – jako Lenka, ta hromada příběhů, ta hromada myšlenkových vzorců, omezení, představ a nabubřelého ega, ale že se ráda odevzdávám do Božích rukou a je mi vlastně jedno, co se mnou bude. A to byl poslední krok před probuzením. Odevzdáním se s odložením sama sebe do přítomnosti.

A tak mám pro vás pár rad, jak se spojit s intuicí

Staň se bdělým pozorovatelem!

To první a zásadní je se pro to rozhodnout a pak už „jen“ začít trénovat. Ve finále to není těžké. Pozorovateli jsme byli vlastně vždycky. Od malička se učíme tím, že pozorujeme a kdybychom neuměli pozorovat, nenaučili bychom se ani chodit ani mluvit. Jen teď zkusíme místo pozornosti věnované venku, otočit pozornost dovnitř. Do sebe. Začneme se dívat na to, co se v nás odehrává. Každou vteřinu našeho života. Co si naše mysl myslí, když dělá různé činnosti, co si myslí o lidech, se kterými se stýká, co si myslí o sobě samé. Důležité je zpočátku to, co uvidíme, nijak nehodnotit. Prostě to jen pozorovat.

Časem si uvědomíme, že to, co nám hlava neustále říká, ten vnitřní dialog je je hromada přesvědčení, které jsme během svého života přijali do svého podvědomím, naučené vzorce mysli, vzorce chování, jak se mám při různých situacích chovat, které mě díky tomuto stereotypu dost omezují. Protože se situace samozřejmě nikdy neopakuj úplně stejně ale díky těmto vzorcům se já chovám úplně stejně, začne mě to dost omezovat. Nemůžu se prostě hnout z místa. Místo abych volně vymyslela nějaký jiný přístup ke vzniklé situaci, chovám se pořád stejně. Neumím překročit tzv. komfortní zónu a začínám se motat v kruhu.

Jakmile si ale tyto vzorce uvědomím, což je ten první a nejdůležitější krok k tomu, spojit se s intuicí, udělal jsem až 90% „práce“ a už mi zbývá tato omezení „jen vědomě propustit“. To už je krok 2, ke kterému se člověk časem dopracuje. Tedy další rada zní…

Vědomě propusť to, co jsi objevil. Omezení, která tě od intuice oddělují

Pak přijde svoboda. Pak jste dosáhli spojení s vědomím, s nekonečnem, Bohem a tzv. se napojili na vyšší úroveň vědomí, ze které tvořit je radost. Je to jiný život. Opravdu jiná úroveň bytí, vnímání, života. Jiný život bez strachů, kdy začnete vnímat svět takový, jaký je. Bez filtru myšlenek, který ho nějak hodnotí a dostanete se do plné bdělosti a přítomnosti, která vás vede…

Tento stav už dnes není výjimkou a dostává se do něho stále víc „obyčejných“ lidí. Není tedy nikdo vyvolený nebo předurčený k tomu tím stavem být.

Tento stav je o počátečním rozhodnutí. Ty jsi ten, který rozhoduje o tom, co chce, kam směřuje svou pozornost, kolik času bude uvědomování věnovat a čeho tím chce vlastně dosáhnout. Pak už jde jen o to, umět se pustit sám sebe a nechat se vést, odevzdat se proudu života a začít konečně žít.

Napsala jsem pro tebe knihu, jak se napojit na proud věčnosti, jak být bdělým pozorovatelem, jak jednoduše v pár krocích propustit myšlenky, které ti zastírají tvůj pravý původ a proud života a jak žít život, který stojí za to žít. Můžeš si také stáhnout produkt zDARma a mrknout na možná přesvědčení, přijaté omezující vzorce chování, které tě drží v nesvobodě a brání ti dostat se do klidu. 🙂

Věřím, že pro tebe tato příručka pro samouky bude skvělým průvodcem k nalezení sama sebe, k nalezení své pravé podstaty a intuici, po které zřejmě toužíš, jinak bys tento článek nečetl. 🙂

Hodně štěstí při uvědomování se.

S láskou a vděčností Lenka.